Části dědiny, nebo chcete-li vesnice, jejího okolí, rybníky, potoky, samoty, ta místa mívala název, který jim opravdu slušel a zaplaťpambu sluší mnohdy až dodnes. Třeba Vystrkov. To bylo místo uprostřed polí a na okraji s lesem, kde byl dvůr, tedy selská usedlost se vším, co k ní patří. Chodili jsme tam jako ogaři a byli jsme vítanou návštěvou,

Když moje matka ukládala vyžehlené plínky k dalšímu použití, protože já jsem je už nepotřeboval, táta balil do dřevěného kufru všechny předepsané věci, protože byla vyhlášena mobilizace a do čtyřiadvaceti hodin musel být u útvaru. A jsme rovnýma nohama v časovém období, které mně seznamovalo se spoustou zázraků z nichž se mně vryl do paměti především

Motto:z šuplíku jsem vytáhl článek, který ilustruje skutečnost, že jsem Valach byl, jsem a budu. Doufám uznáte, že jsem ještě dialekt nezapomněl, i když se už přes třicet let přiživuji na na Jižní Moravě

Nedovedu si představit, kdo by odolal laskomině, kterou dnes manželka připravuje k obědu. Vůně z kuchyně mně přinutila, abych zavřel dveře

    U nás byla jenom obecná škola a byla jedním z vrcholů trojúhelníku kostel, fara a škola. Byla už zděná, měla tuším tři třídy, pana řídícího, dva učitele a pana školníka. Do školy jsem to měl tak dva kilometry, chodil jsem pěšky

    Vstupuji na tuto stránku a do tohoto blogu s břemenem 79 let na zádech a mozkem, který si nevzpomene ani na to, jak se jmenuje soused v domě přímo naproti. Nebo to alespoň kratší nebo delší chvíli trvá. Pokud si má ovšem vzpomenout na to, co se dělo v době, kdy ještě patřil malému capartovi jménem Jaroslav, řečený Jarek, to je jiná. Vzpomínky