Motto:z šuplíku jsem vytáhl článek, který ilustruje skutečnost, že jsem Valach byl, jsem a budu. Doufám uznáte, že jsem ještě dialekt nezapomněl, i když se už přes třicet let přiživuji na na Jižní Moravě a Hané a na Valašsko jezdím k opuštěným bratrům. Jakmile přijedu do Valašského Meziříčí, kde bratři svorně pobírají důchod, jako mávnutím proutkem přejdu do dialektu, aniž jsem si toho vědom. A tak vám dnes nabídnu jeden můj názor, nastrojený do této jazykové košilky. A možná to udělám i častěji.
Už kolikátý deň sa chystám, že začnu s tým blogováním a až dnes sa našla trocha času. Ale co čert nechtěl, moja mně donésla noviny. Mám to tak zařízené, abych měl co dělať, než ona obrátí světnice naruby a potem to zas dá tak, jak to bylo a začne nadávať, že po mně musí aji fajku uklúzať. Tož řeknu vám, že v novinách bylo ledaco, no to, co sem našel na pátej stránce mňa dožralo. Měli tam napsané písmenama, velkýma jak poloviční vrata: "Pětina mladých lidí plánuje jen jedno dítě." A tož to čtu. Pravjá, že dokonca to bude na furt! No to by mňa trefil šlak. Můj staříček měl 14 děcek, tak mu to rodění šlo od ruky. Dodneška nedovedu vymenovať ménama všecky strýce a tety.
A my zme byli štyři, pravda, moji ogaři majú po třech. Ale enem jedno? A třeba aji žádné? Praštil sem novinama o stůl a zatlúkl zlosť jednú slivovicú. Že by sa taková volovina dostala aji mezi Valachy? Tož temu nevěřím. Aji náš král Bolek 1 sa nedal zahanbiť a má už šest nebo kolik děcek, pravda, ne z jednú robú. A je to dobře. Aspoň jim všeckým nameldoval, co majú chtěť, pokáď už to móžú měť a až potem vyhazovať nohy nad hlavu. Roky leťá jak voda z Radhošťa a kdo by jim postavil výminek, kdyby děcek po nich nebylo? Povídám to mojí, ale ta odbrkne, že včil stejně staříčci spěš dávajú děckám na ty vymoženosti a výminek jim stavjá obecní úřady. A říkajú jim domov důchodců.
Povídám si: jak pomocť? Co kdyby zme na to šli od lesa? Říká sa, že s poctivosťů najdál dojdeš, no Mařena s ňú došla akorát na kraj lesa. Tož tady chodník nevede.To bylo kdysi. Dnes by sa dalo řécť, že s poctivosťú nedojde Miařena ani do osmej třídy gymnázija. Šak děcka sú naurčené, dyť to do nich tlučú ve škole hneď jak sa naučá čísť, počítať a kde najíť na mapě Prahu, co s tým, když sa jim začnú zapalovať lýtka. Co říkáte temu, kdyby dvakráť v týdni po večerníčku praštil blesk do transformátora nebo vypli prúd. Co dělať? Tož historija už neco takového pamatuje, šak v Americe sa cosi takového zemlelo a za devět měsíců sa porodní babky a doktoři mohli od práce posrať. Búřek myslím tolik nebude ani teho vypínání, ale když chlapi semtam vyhoďá stykač a místo elektriky zapálá svíčku, bude to to samé. A eště by roby měly brať místo viagry prášek od bolení hlavy. Šak víte. A potem pamatovaň na to, že není třeba utrácať za ty gumové zbytečnosti, keré stejně musíte schovávať před děckama, aby jich nenafukovaly. A eště na konec. Nestyďte sa a všeljaké ty robertky a nafukovací potvory povyhazujte. Šak na internetě najdete nekeho s kým, nebo kde s ním. Děcek není nikdy dosť.
