Nedovedu si představit, kdo by odolal laskomině, kterou dnes manželka připravuje k obědu. Vůně z kuchyně mně přinutila, abych zavřel dveře do trucovny, která je vyšperkována elektronikou, jež slouží i k tomu, abych se vám svěřil.
_6.jpg "images (2)_6.jpg")
Jo, jo. Dnes bude na oběd pečená kačena se zelím a knedlíkem. I moje matka často, hlavně v létě, pekla doma vychovanou kačenu. A řeknu vám, že jeji chuť se mně uložila v chuťových buňkách dodnes. Kačen jsme mívali doma až dvacet, zato slepice nebo kuřata žádná. Otec je nenáviděl, protože mu rozhrabávaly záhonky a to se zahradníkovi nemůže líbit. Ovšem kačeny mu nevadily, dokonce celé hejno za ním chodilo, sotva se na zahradě objevil. To proto, že když ryl záhony, a to dělal velmi často, hejno se přibatolilo na záhonek a bystrým okem sledovalo, kdy se v obrácené zemině objeví žížala. A objevovalo se jich, zvláště když byla půda vlhká, hodně. Nastal boj a nejšikovnější káčátko ukojilo hlad. Není se tedy čemu divit, že rok co rok měla aspoň jedna kačena useknuto kus zobáku, protože se při honbě za žížalou nestačila vyhnout rýči, který čtvrtil vyrytou hroudu.
Odskočil jsem se podívat, jak se kačeně v troubě daří. Fí,ha! Zlátne a několikrát jsem polkl. Manželka mne odehnala a tak musím pokračovat. Chutě z raného mládí mne nepřešly ani když jsem ukončil vysokou školu a přestěhoval se na umístěnku na Státní statek Hrušovany n.J., farmu Velký Karlov. Zbrusu nový domek, který byl mé rodině přidělen, měl i dvorek, kurník a chlívky a tak jsem neváhal. Při první příležitosti jsem nakoupil káčata, ustlal jim v chlívku a jezdil na kopřivy, které jsem nařezal, "přicukroval" šrotem a tak káčata za týden jevila známky dobrého růstu. Ovšem po několika dnech se začala káčata ztrácet jedno po druhém a když z deseti zbývalo jen šest, začal jsem hledat příčinu. Žádného dravce jsem nezahlédl, kočky snad káčatům neubližují a tak mně náhoda odhalila příčinu. Vedle domku byla žumpa na odpadní vodu, přikrytá betonovým deklem, ve kterém byla tak deset na deset díra na větrání. Zajímalo mne, jak rychle se žumpa plní a tak jsem dekl nadzvedl a ustrnul. Na povrchu plavala čtyři káčata nožkami vzhůru. Ostatních šest se ale vydařilo a bylo i pro návštěvu příbuzných, kteří přijeli k nám přijeli. Ovšem nejhorší vždy bylo kačenu podřezat. To jsem se při tom s každou loučil a prosil za odpuštění s poukazem na to, že můj plat nedává jinou možnost.
Před momentem mne žena zavolala, abych ji šel pomoct vyndat upečenou kačenu z trouby a já pocítil, že čas laskominy se blíží. Vyndal jsem pekáč z trouby a kačenu na talíř k naporcování. Špatně. Kačena se porcuje v pekáči. Souhlasně jsem ženě přikývl a šel dokončit moje vzpomínky. Posunuly se do Hrušovan n.Jev., kam jsme se po dvou letech přestěhovali a u domku měli opět hospodářské zařízení. Tady jsme chovali rovněž kačeny, tentokrát ty pestrobarevné, zvané čínské. Kačena byla ovšem malá a kačer naopak macek. Výhodou bylo, že si rodinka dokázala pořídit káčata sama a nám stačilo se pak o ně starat. Kačeři, jak už to u mužského rodu bývá obvyklé, byli tuláci. Přesvědčil jsem se o tom hned prvním kokem, kdy jsem nevěděl, že kačer je schopen odletět a nezastřihl jsem mu křídla. Skutečně odletěl na pole a já jej naháněl na Pionýru /pamětníci ví, že to byl lidový malý motocykl/ a podařilo se mně jej uondat natolik, že se nabyté svobody vzdal.
Už je to na stole. Celá čtvrtka! Ani nevím, co napsat, abych moc nepřechválil tuto božskou manu. Byla skvělá a co víc si přát.
_5.jpg "images (1)_5.jpg")
Nemusel mně nikdo napovídat. A rozhodně si tento článek zařaďte mezi své životní recepty.