Nostalgik | Kouzlo časů minulých: hudba syčí z trouby ven.

Když moje matka ukládala vyžehlené plínky k dalšímu použití, protože já jsem je už nepotřeboval, táta balil do dřevěného kufru všechny předepsané věci, protože byla vyhlášena mobilizace a do čtyřiadvaceti hodin musel být u útvaru. A jsme rovnýma nohama v časovém období, které mně seznamovalo se spoustou zázraků z nichž se mně vryl do paměti především gramofon.

   Táta jich měl hned několik a další kupoval nebo vyměňoval za jiné a i když jsme měli hluboko do kapsy, pro svého koníčka obrokem nešetřil. První gramofon, který mně uvízl v paměti byl ten s troubou, trouba byla na hranatém podstavci, z něj trčela vyzývavě klika a tou se točilo, aby se natáhlo péro , které podobně jako hodinkám zajišťovalo pohyb. Občas prasklo a to pak byl poprask, kdo to zavinil. Na kulatém talíři vně podstavce černá placka nesla název buď Ultraphon nebo Esta a samozřejmě název písně, interprety atd. Na každé straně byla jedna píseň a když se jedna přehrála, musela se deska otočit. Bakelitová krabička podobná té, ve které se dnes prodává obyčejnější kaviár skrývala jehly. Byly to jakési hřebíčky bez hlavičky, které se vkládaly do zvukovky a musely se měnit po přehraní každé desky. Desky byly choulostivé na náraz a tak někdy nevydržely ani pád na koberec. Ten jsme ovšem doma neměli a dřevěná podlaha udělala své, následně otec také.

    A tak když jsem se ocitl v obecné škole, v prvním ročníku a první lavici /protože jsem špatně viděl a k "doktorovi" to vyšlo až za tři roky/ znal jsem už texty spousty tenkrát oblíbených písní především z dílny R.A.Dvorského, Karla Vlacha a Jaroslava Maliny a když mně paní učitelka požádala, abych zazpíval nějakou písničku, myslím že jsem spustil "Já miluji jen vás a vaše oči šedé..." Pobavilo ji to, ale doporučila spíš "Skákal pes, přes oves..." Hvězdným souborem tátovy sbírky desek byly ovšem vojenské pochody, určitě jich bylo kolem padesáti a na ně nesměl nikdo ani šáhnout. V opačném případě šáhl táta na mně, případně sourozence. Urodili se postupně celkem tři. Naprosté tabu bylo vyhlášeno na desky s "lechtivým" obsahem, které byly uschovány na půdě pod prkennou podlahou. Vzhledem k tomu,že jsme je s bráchou objevili mohu dnes zasvěceně sdělit, co bylo v této oblasti hitem. Přehráli jsme si "Za tou naší garáží, Anča na mně doráží,má..." a na jiné desce bylo povídání o tom, jak si pan Karásek pšouk.